Vadim Zeland - Ovplyvňovanie reality

Zo slovníčka pojmov:

Prostor variant je informační struktura. Jde o nekonečné pole informací, jež sdružuje veškeré varianty všech událostí, které se mohou stát. Lze říci, že v prostoru variant existuje vše, co kdy bylo, je i bude. Slouží jako šablona v podobě sítě souřadnic pohybu hmoty v prostoru a čase. Jak minulost, tak budoucnost se tam stále uchovávají jako na filmovém plátně. Nicméně účinek času se projevuje pouze během přesunu samotného snímku, v němž se osvětluje současnost.

Svět existuje zároveň ve dvou podobách: fyzickou realitu lze nahmatat, kdežto metafyzický prostor variant leží za hranicí vnímání, ale přesto není méně objektivní a přístup k onomu poli informací je v zásadě možný. Právě odtud pocházejí intuitivní poznání a jasnovidectví. Rozum není schopen vytvořit nic zásadně nového, pouze dokáže vybudovat novou verzi domu ze starých kostek. Mozek neschraňuje samotné informace, nýbrž cosi, co se podobá adresám k informacím v prostoru variant. Veškerá vědecká odhalení a umělecká díla rozum těží z prostoru variant prostřednictvím duše.

Sny nepředstavují iluze v běžném chápání tohoto slova. Rozum si sny nepředstavuje – on je skutečně vidí. To, co pozorujeme ve skutečnosti, jsou realizované varianty. Ve snu jsme schopni vidět to, co realizováno nebylo, tedy divadelní hry s virtuálními scénáři a dekoracemi. Sny nám ukazují to, co by se bylo mohlo stát v minulosti, nebo by se mohlo dít v budoucnosti. Snění je cestování duše v prostoru variant.

Naše představy o sobě a o okolním světě bývají často daleko od pravdy. Zkreslení navozují naše diapozitivy. Jestliže vás například znepokojují některé vaše nedostatky, vypěstujete si kvůli tomu pocit méněcennosti, protože se vám zdá, že ostatním se to taky nelíbí a že to neschvalují. Jakmile se za této situace setkáte s ostatními lidmi, vkládáte do svého projektoru diapozitiv komplexu méněcennosti a vidíte vše zkresleně.

Diapozitiv je zkreslený obraz reality ve vaší hlavě. Negativní diapozitiv zpravidla plodí jednotu duše a rozumu, a proto se ve skutečnosti ztělesňuje. Naše horší očekávání se uskutečňují. Negativní diapozitivy lze přetvořit v pozitivní a přinutit je, aby pracovaly ve váš prospěch. Pokud záměrně vytvoříte pozitivní diapozitiv, budete schopni úžasným způsobem transformovat vrstvu svého světa. Cílový diapozitiv je pomyslný obrázek toho, že cíl již byl dosažen. Systematická vizualizace diapozitivu vede k materializaci odpovídajícího sektoru prostoru variant.

Život člověka, jako i každý jiný pohyb hmoty, představuje řetěz příčin a následků. Následek se v prostoru variant vždy nachází poblíž příčiny. Jak jedno vyplývá z druhého, tak se na dráze života seřazují i nedaleko ležící sektory prostoru variant. Scénáře a dekorace sektorů na jedné dráze života jsou si víceméně podobné. Život člověka plynule proudí po vlastní dráze do té doby, dokud nedojde k události, která podstatně změní scénář a dekorace. Tehdy se osud obrací a přesouvá dotyčného na jinou dráhu života. Vždy se nacházíte na těch drahách, jejichž parametrům vyhovuje vaše myšlenkové vyzařování. Jestliže změníte svůj vztah ke světu, tedy obraz svých myšlenek, přesunete se na jinou dráhu života s jinými variantami vývoje událostí.

Důležitost vzniká tam, kde něčemu přidáváme příliš velký význam. Je to nadbytečný potenciál v ryzí podobě, během jehož odstraňování způsobují rovnovážné síly potíže tomu, kdo onen potenciál vytváří. Existují dva typy důležitosti, a to vnitřní a vnější.

Vnitřní či vlastní důležitost se projevuje jako přecenění vlastních předností či nedostatků. Formule vnitřní důležitosti zní takto: jsem důležitá osoba nebo konám důležitou práci. Jakmile se ručička důležitosti zastaví, chopí se díla rovnovážné síly a důležitý ptáček dostane políček. Toho, kdo se podílí na důležité práci, čeká také rozčarování: buď jeho práci nebude nikdo potřebovat, nebo ji dotyčný zvládne jen velmi špatně. Existuje i opačná strana mince, a to shazování vlastních předností, sebeponižování.

Velikost nadbytečného potenciálu je v obou případech stejná, rozdíl poznáte pouze ve znaménku.
Vnější důležitost také uměle vytváří člověk, jenž přisuzuje příliš velký význam objektu či události vnějšího světa. Formule vnější důležitosti zní: to či ono má pro mě velký význam nebo to či ono musím udělat, protože je to pro mě důležité. Při tom vzniká nadbytečný potenciál a celé dílo se pokazí.

Představte si, že musíte přejít po kládě, která leží na zemi. Nic není snazší. A nyní musíte přejít po téže kládě, jež je položena mezi střechami dvou výškových domů. Je to pro vás velmi důležité a o opaku se vám nedaří přesvědčit.

Nadbytečný potenciál je napětí, místní bouře ve stejnorodém energetickém poli. Tuto nesourodost vytváří myšlenková energie, kterou člověk vyzařuje, jestliže nějakému objektu připisuje příliš důležitý význam. Nadbytečným potenciálem je například přání, a protože usilujete o něco, co není nebo co nemáte, je vyvoláván energetický pokles tlaku, jež zapříčiňuje působení rovnovážných sil. Další příklady nadbytečných potenciálů jsou: nespokojenost, odsuzování, nadšení, obdiv, idealizace, přeceňování, přezírání, ctižádost; pocity nadřazenosti, viny, méněcennosti aj.

Všude, kde existuje nadbytečný potenciál, vznikají rovnovážné síly usilující o jeho odstranění. Potenciál se vytváří myšlenkovou energií člověka, jestliže nějakému objektu přisuzuje příliš velkou důležitost.

Například srovnejme dvě situace: stojíte na podlaze ve svém domě a na kraji propasti. V prvním případě vás to nijak netrápí. Ve druhém má pro vás situace velmi zásadní význam: stačí jediný neopatrný pohyb a stane se neštěstí. Na energetickém plánu má fakt, že zkrátka stojíte, tentýž význam v prvním i druhém případě. Ale když stojíte nad propastí, svým strachem hromadíte napětí, a tak vytváříte nestejnorodost v energetickém poli. Nakonec vznikají rovnovážné síly usilující o odstranění této nesourodosti. Dokonce můžete jejich působení skutečně pocítit: na jednu stranu vás nevysvětlitelná síla táhne dolů a na druhou vás to nutí odstoupit od kraje. Abyste odstranili nadbytečný potenciál svého strachu, stačí, aby vás rovnovážné síly odlákaly od kraje nebo vás shodily dolů, abyste s tím skoncovaly. Takovému působení jste vystaveni.

Působení rovnovážných sil usilující o odstranění nadbytečných potenciálů produkuje velké množství problémů. Jejich lstivost spočívá v tom, že člověk často dostává výsledek přímo opačný záměru. Přitom absolutně nechápe, co se vlastně děje. Odtud pramení pocit, že se do dění zapojuje nějaká nevysvětlitelná, zlá síla, něco jako zákon schválnosti.