Pere Lachaise som musela. Jednak preto, ze som zatazena na cintoriny. Najdem ho v kazdej dedinke a obkukam nahrobne kamene, mena, datumy narodenia a odchodu na vecnost. Jednak preto, ze milujem francuzske sanzony, Edit Piaf, Charlesa Aznavoura (ten este zije, nech dlho vydrzi), Gilberta Becauda. A tak som ich chcela pozdravit.
Je to uzasne miesto, ja keby som randila v Parizi, tak urcite tu. Stare hroby s nadhernymi pomnikmi. Obrovske stromy a kopec skrytych zakuti, takych presne na bozkavanie. Hned pri vchodoch su mapy, rozkreslene do sektorov, kde je ktory velikan pochovany a je ich tu hojne, z roznych oblasti dejin. V reale pochopite, ze je to myslene s typicky francuzskou nonsalanciou. Po polhodine som si povedala, ze nech odpocivaju v pokoji, chcem najst len Piaf a Becauda. A nasli sme a ja som bola v siedmom nebi a najma so Gilbertom sme si skecli, teda on len pocuval a ja som aj spievala a nas pubertak zatial obdivoval pomniky predstavitelov francuzskej komunistickej strany a tvaril sa, ze tu blaznivu starenu, sediacu na hrobe pana Becauda vobec nepozna.
Trosku si zasnivajte. http://www.youtube.com/watch?v=TilQ8BIHisw
Rudé náměstí bylo prázdné
Přede mnou kráčela Natálie
Měla pěkné jméno, má průvodkyně
Natálie
Rudé náměstí bylo bílé
Sníh tvořil koberec
Následoval jsem v tu studenou neděli
Natálii
Hovořila střízlivými větami
O Říjnové revoluci
Já už myslel na to
Že po Leninově mausoleu
půjdeme do kavárny u Puškina
Na šálek čokolády
Rudé náměstí bylo prázdné
Vzal jsem ji za ruku, ona se usmála
Měla plavé vlasy, má průvodkyně
Natálie, Natálie
V jejím pokoji na univerzitě
Ji parta studentů
Netrpělivě očekávala
Smáli jsme se, hodně jsme hovořili
Chtěli všechno vědět
Natálie překládala
Moskva, ukrajinské pláně
A Elysejská pole
Všechno jsme smíchali
A zpívali
A potom otevřeli
se smíchem
láhev francouzkého šampaňského
a tančili jsme.
La, la, la
A když místnost byla prázdná
Všichni přátelé odešli
Zůstal jsem sám se svou průvodkyní
Natálií
Pryč jsou střízlivé věty
I Říjnová revoluce
Už jme byli jinde
Dost Leninova mausolea
Čokolády u Puškina
To už bylo vzdálené
Můj život mi připadá prázdný
Ale vím, že jednoho dne v Paříži
Posloužím já jako průvodce
Natálii, Natálii
Louvre. Ked sme sa zrazu z podchodu pred nim ocitli, mala som pocit, ze som tu uz bola. Videla som to na tolkych fotografiach. Odfotili sme sa ako vsetci na muriku pred pyramidou. Potom som si vyhradila par minut, aby som si ujasnila moj nazor na Pyramidu. Rozmyslala som, ako inac mohli pohodlne, prakticky a pre davy urobit vchod do Louvru, aby to nerusilo. A prisla som na to, ze nemohli, rusilo by uplne vsetko. Tak tam postavili nieco, co rusi absolutne, rusi tak, ze sa mi tam az pacilo, musel to postavit nejaky recesista..
Louvre je vzdusny, pohodlny, prehladny a mozete tam stravit roky. Egypt a antiku sme takmer vynechali, tam bola Babun, jeden zastupca z HZS staci. Podla sipok sme zavitali k Melonskej Venusi, ako tvrdi Wikipedia, doteraz som vzdy hovorila Milonska. Tiez vyzera presne ako na fotografiach. Ked sme potom mojej Pariza znalej sestre licili nase dojmy z Louvre, tak moj introvertny manzel chcel byt vtipny a hovori, co ja viem, maju tam take polamane sochy bez ruk, no dobre, nebolo to az take vtipne, trosku ako stryco Marcin, ak si ho pamatate.
Zamerali sme sa na talianskych a spanielskych majstrov, hadajte preco, ano Mona Lisa. Najprv sme chodili od obrazu k obrazu a fakt su pekne. Ale je ich vela, straaaaasne vela. Je tam aj ten, co v jednom zo svojich filmov Mr. Bean tak spotvoril, ten profil stareny. Turisticke trhaky su perfektne osipkovane, len zase s francuzskou nonsalanciou, ze ich podla sipok aj trikrat miniete a netrafite. Ked sme sa uz asi piateho zriadenca pytali a on nam to trpezlivo zakresloval do mapky, pravdepodobne uz poslepiacky vedel, zacal nas syn rozvadzat teoriu, ze vedenie Louvru chce zvysit umelecke povedomie sveta, tak Monu Lisu kazdy den presuvaju, aby si ludia presli cely Louvre. Ale nasli sme a odfotili sme sa.
Este sa mi pacili Napoleonove apartmany, tolko prepychu.
Tuilerieske zahrady, bosi ludia leziaci na travnikoch, kvety, holuby, zmrzlina a zase skvela kava.
Champs-Elysees nam trosku pokazili, boli tam uz nastavane zabrany k oslavam 14. jula. Ale ku koncu obchody zvucnych znaciek a davy, lebo zacali letne vypredaje. Inac tie vypredaje. Rano sme vstupovali do metra a oproti nam sa vynorila masa ludi s kuframi a taskami na kolieskach. Na uliciach Montmartru kose so satami typu vsetko za 2 eura a vypredaj aj u Tatiho. Zial mna taketo akcie desia, tak som si nenakupila.
Vitazny obluk. Nelutujte par eur a svoje nohy, vyslapte hore, stoji to za to. Dole hrala vojenska kapela, salutovali veterani a veteranky vojny s hrudou ovesanou medailami, rozmyslala som, ze ak to boli za vojny hoci odrasteni tinedzeri, uz sa musia blizit k devatdesiatke a stali tam v tom slnku hodiny. Pytala som sa, ci je to nacvik k 14. julu, ale vraj je to tam v lete kazdy vikend. Zmysel som nepochopila, ale bolo to velkolepe, s povelmi, bajonetmi, samopalmi, vsetkymi druhmi armady s degaullovskymi ciapkami aj tymi sexi baretkami na jedno ucho. Jeden oddiel bol kompletne cierny, asi z nejakej francuzskej africkej kolonie, teda byvalej. Trosku sa to podobalo Cervenemu namestiu, len tam by si asi vojak nedovolil odstupit z radu, sadnut si na murik a ovievat sa ciapkou, alebo odbehnut na kus reci za kamaratkou. Francuzsky si dovoli, lebo je nonsalantny, sarmantny, nesputany, ukecany, no Francuz.